Jedete do lázní? A víte, co vás čeká? My jsme to netušili. Přečtěte si, na co se připravit při pobytu v českých lázních. 😊
V lázních jsme byli poprvé. Navíc, jako nezkušení samoplátci jsme tam jeli s vidinou wellness hotelu – vířivka, masáže, sauna atd., a to vše za polovinu ceny díky velkorysému státnímu příspěvku na podporu českého lázeňského průmyslu. Realita byla na míle vzdálená našim představám. Zkušenost to je k nezaplacení. Proto jsem se rozhodla se o ni podělit. Při troše představivosti se naším relax pobytem určitě pobavíte. 😊 Jako bonus na závěr dávám odkaz, jak získat státní příspěvek.
Den 1
Super, jedeme do lázní! A navíc SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM
Začátek ledna 2021. Rozhodli jsme se využít výjimečné nabídky našeho státu a vydali se hned začátkem roku do lázní. Stát nám přispěl 4 000 Kč na osobu a týden, což mi připadá velmi velkorysé. S odpovědností sobě vlastní tedy plánuji, jak zkombinovat pracovní (online) povinnosti a každodenní lázeňské procedury. Už se nemohu dočkat, až se pořádně vyspím, jak si tělo zkroucené od vysedávání u počítače nechám každý den hýčkat, k tomu procházky, výlety, plná penze (tj. celý týden nevařím), bazén…a to ještě netuším, že je na hotelu i knihovna s piánem. Fakt se těším.
Neděle je tu, v rouškách, společně s našimi kufry stojíme plni lehce napjatého očekávání před recepcí. Pokoj jsme dostali parádní, dokonce s terasou (v té zimě jsme ji ani jednou nevyužili, ale byla tam). Vynikající zprávou je, že hotelový bar funguje denně do 20h. Já si dám presso a Martin točené pivo. Dokonce tu makjí i krásnou vinárnu, kterou jsme měli většinou jen pro sebe. 😊 Teď už jen stačí zajít na sesternu a domluvit se, jaké možnosti procedur nám nabídnou. Lehkou představu máme, varianty jsme si prostudovali předem. Budeme vyřízeni raz dva a pak na véču.
Vyřízení jsme byli. Opravdu raz dva.
S diáři v ruce klepeme na dveře sesterny, kde nás přijme paní ve středních letech. Podá nám plán procedur s informací, ať si zítra zajdeme za panem primářem a sdělíme svůj zdravotní stav a případně upravíme nastavené procedury. Žádné možnosti, nabídky, ladění harmonogramů. Na naši připomínku, že časy procedur máme každý úplně jinak, což bychom rádi změnili, když jsme tu společně, na nás kouká, jako bychom právě přiletěli z Marsu. A to ani nemluvím o tom, že procedury nám jednoduše naordinovali. Bez diskuze. Letáček s nabízenými možnostmi si tedy odnášíme na zítřejší schůzku s primářem v naději, že s ním bude lepší pořízení. Nebudu napínat, díkybohu opravdu bylo.😊
Na večeři odcházíme s tím, že teď už nás nic nemůže překvapit. Vidina salátového baru a tříchodového menu mě ladí do růžova. Cestou objevujeme knihovnu s piánem, dokonce naladěným. Lehce si brnku. Nálada stoupá. 😊
Do jídelny vstupujeme v rouškách a po nezbytné dezinfekci rukou. Sál téměř prázdný, což je nakonec vzhledem k minimální obsazenosti hotelu očekávatelné. Servírka nás usazuje ke stolu s číslem našeho pokoje. Trochu se ošívám. Náš stolek rozhodně nesplňuje povinný odstup 2m od strávníka u stolku vedle. Tipuji to max. na 1,5m. Nechci ale hned po příchodu působit rozruch nějakým vymýšlením, navíc večeře končí v 18:30 a to je za chvilku. Jsem ale rozhodnuta, že napříště sedíme jinde. Nepotřebuji sdílet s paní odvedle obsah svého talíře, ani obsah naší konverzace. V prázdném sále jsem si vyhlídla stolek přímo u okna. Po večeři to domluvíme.
Servírka nám postupně nosí všechny 3 chody. Již u polévky se jeví trochu nesvá. Na dotaz, jestli jsme už ty papíry vyplnili, kroutíme hlavou. Ukazuje se, že máme vyplnit jídelníček na další 3 dny. S úsměvem odpovím, že po jídle to určitě vyplníme. Vzala mě asi za slovo. Hned po odnesení hlavního chodu u nás stepuje, jestli už máme vyplněno.
„Ano, určitě, ještě si dáme salát, a vrhneme se na to.“
„Ale kuchař už chce jít domů a čeká jen na tyhle papíry.“
To byl pochopitelně velmi silný argument i pro nás. Salát počká. Poslušně jsme zaškrtali špagety a knedlíky, pečlivě zvážili výběr ovoce či dezertu a servírce povinné formuláře předali. Chvíli jsme zvažovali, jestli kuchaře nezdržíme, když si ještě dáme salát, ale usoudili jsme, že to risknem. Požádat o změnu stolku jsem si už netroufla. Počkám na vhodnější příležitost. Třeba to vyjde ráno. 😊
Den 2
Lázně nejsou hotel. Na dveřích chybí visačka „NERUŠIT“
Další z našich zkušeností na téma, že lázně nejsou klasický wellness hotel, ale léčebné zařízení. Léčba je náročný proces, tak hlavně žádné povalování. Ranní nástup pokojské byl nekompromisní a bylo jasné, kdo tu určuje čas budíčku. Můj Samsung to bohužel nebyl.
Po několika ranách na dveře, na které odmítám reagovat, jsme jen slyšeli rozhovor:
„Neboj, jen tam kouknu a když budou spát, tak je budit nebudu….“, takže asi tak.
Asi mají Cimrmanovu školu… „Museli jsme je nejprve vzbudit, aby se pak nezlobili, že jsme je svým hlasitým úklidem vzbudili…“ Další den začíná díky pokojským o něco dříve, než jsme doufali, ale nevadí, jsme připraveni si ho pěkně užít, v duchu očekávaného relaxu.
I další zážitky stály za to:), pokud vás článek baví, přečtěte si ho celý : )…
Podrobné informace k využití příspěvku nadjete na Spa.cz.
